Smrt
Odcházím spát,tak buďte tiše,
možná se uvidíme zas někdy příště.
Ted' už ale vážně musím jít spát,
nechám si o vás možná i zdát.
Odcházím se svědomím že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.
Však já nic nechci,všechno už mám,
a když je toho hodně vše vám dám.
Odcházím s nadějí že bude lepší svět,
možná se ho dočkáte co nevidět.
Zavírám oči,dobrou noc,
na můj život toho bylo moc.
Odcházím a vím, že budu vám scházet
však nesmíte mi na hrob květiny házet.
Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,
já vím,že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.
Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechci si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.
Odcházím a vím,že byl to dobrý svět,
a však vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát...
Zklamaná
Proč jsi mě nechal? Já vím, už nechceš mě víc... Vzpomínám na tvoje oči, Nikdy víc už tě nespatřím, Smrt II
Prochází se po bojišti,
Nechal a opustil?
Proč za jinou jsi spěchal?
Proč jsi to dopustil?
Bolí to, bolí z plných plic.
Mé srdce krvácí...
Tvá láska se odvrací.
vzpomínám na tvé rty.
Už je mi zase k pláči,
už měníš se v sny.
v posteli neklidně se obracím.
Tak tedy čau, měj se krásně,
mně zbyly jen slova měnící se v básně.
přichází vždy z rána.
Cítí krve pach,
jenž je cítit v ranách.
Voják v krvavé kaluži leží,
v posledních záškubech smrtelných křečí.
Smrt si klekne,
a políbí ho v poslední steči
v krvavém tratolišti.
Mrchožrouti se slítnou,
nad krvavou a chutnou hostinou.
Smrt III
Cítím chladno a prázdno
a v životě jsem si sáhla až na dno.
Jen smrt pro mě vysvobozením se stává
a smrtka svou kosou nademnou mává.
Cítím prázdno a bolest
ach bože, jak bolí přátel lest.
Lest je také zrada
jak ten svět nemám ráda!
Cítím jak mi nůž vniká do kůže
a má krev má barvu rudé růže.
Pozoruji jak mi život z těla uniká
a rána v krvi úlně zaniká.
Cítím slabost a k zemi padám
a ve svých myšlenkách zábleskům života propadám!
Po zemi se má krev roztéká
a z rány po pramíncích stéká.
Vidím babičku jak ke mě ruce natahuje
a někam do bílé záře mě stahuje.
Ta záře je čímdál silnější
a má duše volnější.
Nemohu se už ani pohnout
jen očima mohu hnout.
Cítím únavu a tak oči zavírám
JÁ POMALU UMÍRÁM!!!!!
Komentáře
Přehled komentářů
Hovno k hovnu padá, a je z toho MaTTem, tadá...
Smrti se nevihnes
(Jana, 6. 11. 2018 14:55)
Padám do propasti noci dlouhé,
ocítám se v černè chodbě.
Vidím svůj celý život,
v dálce slyším zlý chychot .
Koukne se na mně smrt mně políbí,
nuž mi zajíždí do žíly.
Moje štěstí odejde v barvé rudé růže,
mè tělo zběla jak upirova kůže.
Smrt
(Neřeš, 3. 7. 2018 22:26)
Život je fakt děs,
Zas mám další řez.
Závislák se ze mě stal,
Ruku smrti dávám dál.
Závislost, však ne na drogách,
Jizvy mám zas na rukách.
Bolest dávám do řádku,
Říkám: „Vše je v pořádku“.
V srdci mám však prázdno,
Padám znova až na dno.
Neboj, za chvíli už bude klid,
Jak já nenávidím tenhle lid…
Brzy přijde poslední říznutí,
Po něm přijde moje úmrtí.
Napíšu zprávu: „Umírám,
Promiň, ke spánku upadám.
Kůže žiletkou roztrhlá,
Život mi s krví uniká.“
Asi tě teď trochu děsím,
Já psát ale fakt musím.
Nevím, jak ti to jinak říci,
Vážně mě ta ignorace strašně ničí…
Život
(Baška, 24. 2. 2016 13:20)Jeden život končí, jeden začina, to nie je pravda už skapíňam.......
Je koniec
(Baska, 24. 2. 2016 13:17)
Tvoja básen sa mi paci a teraz ti jednu napíšem aj ja.
Tma sa vkráda do duše,
v hrudi ma bolí.
Všetko je preč, tak čo mám robiť.
Srdce je čierne, už ani nebije.
Raz sa možno nájde záchrana čo srdce mi rozbije.
Čierne srdce skrylo svetlo.
hľadá a nemôže nájsť,
čaká na koniec, kedy tma zabije svetlo v nás.
V čiernej tme žijem a budúcnosť nevidím.
Koniec je blízko už počujem jeho dych.
KRÁSA
(JIŘÍ, 4. 12. 2014 18:47)JAK DOJEMNE ALE NEMELI JSTE MI TO UKAZOVAT PROTOŽE MI ZROVNA UMŘEL DĚDA
lžeš mi
(tereza, 17. 10. 2014 21:58)láska je jen pouhá sáska sklamal si mě až to dolí nikdi se to nezaho jí nemluv namě lásko má zbytečný řeči nechci slišet dál takle komčím já musíme jít oba dva
Umrieram
(Krpaňa, 28. 7. 2014 15:11)
Spôsobuješ mi len bolesť, necítiš ! Je to tak len ty sa mýliš..
Režem sa a to len kôli tebe, kôli tomu lebo tebe JEBE !
Chcem ísť ďalej ale držíš ma, nepustíš, trápiš ma !
Koľko sĺz som vyplakala, kašleš na to ževraj ja som všetko dojebala !!
Snažím sa to vyriešiť, potápaš ma ku dnu a znažíš sa ma udusiť..
Možno to tak nevnímaš, no ja pevne verím že ma v piči máš ..
Už to ďalej nezvládam, tak pozri sa že UMIERAM !
smrt
(kačka, 24. 2. 2014 12:35)
Smrt III
Cítím chladno a prázdno
a v životě jsem si sáhla až na dno.
Jen smrt pro mě vysvobozením se stává
a smrtka svou kosou nademnou mává.
Cítím prázdno a bolest
ach bože, jak bolí přátel lest.
Lest je také zrada
jak ten svět nemám ráda!
Cítím jak mi nůž vniká do kůže
a má krev má barvu rudé růže.
Pozoruji jak mi život z těla uniká
a rána v krvi úlně zaniká.
Cítím slabost a k zemi padám
a ve svých myšlenkách zábleskům života propadám!
Po zemi se má krev roztéká
a z rány po pramíncích stéká.
Vidím babičku jak ke mě ruce natahuje
a někam do bílé záře mě stahuje.
Ta záře je čímdál silnější
a má duše volnější.
Nemohu se už ani pohnout
jen očima mohu hnout.
Cítím únavu a tak oči zavírám
JÁ POMALU UMÍRÁM!!!!!
Smrt
Odcházím spát,tak buďte tiše,
možná se uvidíme zas někdy příště.
Ted' už ale vážně musím jít spát,
nechám si o vás možná i zdát.
Odcházím se svědomím že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.
Však já nic nechci,všechno už mám,
a když je toho hodně vše vám dám.
Odcházím s nadějí že bude lepší svět,
možná se ho dočkáte co nevidět.
Zavírám oči,dobrou noc,
na můj život toho bylo moc.
Odcházím a vím, že budu vám scházet
však nesmíte mi na hrob květiny házet.
Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,
já vím,že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.
Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechci si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.
Odcházím a vím,že byl to dobrý svět,
a však vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát...
MaTTem
(BÍBA, 14. 3. 2021 16:51)