Jdi na obsah Jdi na menu
 


Smrt

Odcházím spát,tak buďte tiše,
možná se uvidíme zas někdy příště.
Ted' už ale vážně musím jít spát,
nechám si o vás možná i zdát.
Odcházím se svědomím že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.
Však já nic nechci,všechno už mám,
a když je toho hodně vše vám dám.
Odcházím s nadějí že bude lepší svět,
možná se ho dočkáte co nevidět.
Zavírám oči,dobrou noc,
na můj život toho bylo moc.
Odcházím a vím, že budu vám scházet
však nesmíte mi na hrob květiny házet.
Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,
já vím,že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.
Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechci si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.
Odcházím a vím,že byl to dobrý svět,
a však vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát...

Zklamaná

Proč jsi mě nechal?
Nechal a opustil?
Proč za jinou jsi spěchal?
Proč jsi to dopustil? 

Já vím, už nechceš mě víc...
Bolí to, bolí z plných plic.
Mé srdce krvácí...
Tvá láska se odvrací.

Vzpomínám na tvoje oči,
vzpomínám na tvé rty.
Už je mi zase k pláči,
už měníš se v sny.

Nikdy víc už tě nespatřím,
v posteli neklidně se obracím.
Tak tedy čau, měj se krásně,
mně zbyly jen slova měnící se v básně.

Smrt II

Chladná a přesto krásná,
přichází vždy z rána.
Cítí krve pach,
jenž je cítit v ranách.

Voják v krvavé kaluži leží,
v posledních záškubech smrtelných křečí.
Smrt si klekne,
a políbí ho v poslední steči
 
 
Tělo se zachvěje,
odchází naděje.
Oči nevidomě zírající,
smrt dravě se rozhlížející.
 

Prochází se po bojišti,
v krvavém tratolišti.
Mrchožrouti se slítnou,
nad krvavou a chutnou hostinou.

 

 

 Smrt III

 

Cítím chladno a prázdno

a v životě jsem si sáhla až na dno.

Jen smrt pro mě vysvobozením se stává

a smrtka svou kosou nademnou mává.

 

Cítím prázdno a bolest

ach bože, jak bolí přátel lest.

Lest je také zrada

jak ten svět nemám ráda!

 

Cítím jak mi nůž vniká do kůže

a má krev má barvu rudé růže.

Pozoruji jak mi život z těla uniká

a rána v krvi úlně zaniká.

 

Cítím slabost a k zemi padám

a ve svých myšlenkách zábleskům života propadám!

Po zemi se má krev roztéká

a z rány po pramíncích stéká.

 

Vidím babičku jak ke mě ruce natahuje

a někam do bílé záře mě stahuje.

Ta záře je čímdál silnější

a má duše volnější.

 

Nemohu se už ani pohnout

jen očima mohu hnout.

Cítím únavu a tak oči zavírám

JÁ POMALU UMÍRÁM!!!!!

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Smrt

(Jaan , 30. 3. 2017 21:31)

Basen

Nazev

(Petra, 5. 2. 2017 14:07)

Prosim, chtela bych se zeptat kdo je autorem teto basne.

Život

(Baška, 24. 2. 2016 13:20)

Jeden život končí, jeden začina, to nie je pravda už skapíňam.......

Je koniec

(Baska, 24. 2. 2016 13:17)

Tvoja básen sa mi paci a teraz ti jednu napíšem aj ja.
Tma sa vkráda do duše,
v hrudi ma bolí.
Všetko je preč, tak čo mám robiť.
Srdce je čierne, už ani nebije.
Raz sa možno nájde záchrana čo srdce mi rozbije.
Čierne srdce skrylo svetlo.
hľadá a nemôže nájsť,
čaká na koniec, kedy tma zabije svetlo v nás.
V čiernej tme žijem a budúcnosť nevidím.
Koniec je blízko už počujem jeho dych.

KRÁSA

(JIŘÍ, 4. 12. 2014 18:47)

JAK DOJEMNE ALE NEMELI JSTE MI TO UKAZOVAT PROTOŽE MI ZROVNA UMŘEL DĚDA

lžeš mi

(tereza, 17. 10. 2014 21:58)

láska je jen pouhá sáska sklamal si mě až to dolí nikdi se to nezaho jí nemluv namě lásko má zbytečný řeči nechci slišet dál takle komčím já musíme jít oba dva

Umrieram

(Krpaňa, 28. 7. 2014 15:11)

Spôsobuješ mi len bolesť, necítiš ! Je to tak len ty sa mýliš..
Režem sa a to len kôli tebe, kôli tomu lebo tebe JEBE !
Chcem ísť ďalej ale držíš ma, nepustíš, trápiš ma !
Koľko sĺz som vyplakala, kašleš na to ževraj ja som všetko dojebala !!
Snažím sa to vyriešiť, potápaš ma ku dnu a znažíš sa ma udusiť..
Možno to tak nevnímaš, no ja pevne verím že ma v piči máš ..
Už to ďalej nezvládam, tak pozri sa že UMIERAM !

smrt

(kačka, 24. 2. 2014 12:35)

Smrt III


Cítím chladno a prázdno

a v životě jsem si sáhla až na dno.

Jen smrt pro mě vysvobozením se stává

a smrtka svou kosou nademnou mává.



Cítím prázdno a bolest

ach bože, jak bolí přátel lest.

Lest je také zrada

jak ten svět nemám ráda!



Cítím jak mi nůž vniká do kůže

a má krev má barvu rudé růže.

Pozoruji jak mi život z těla uniká

a rána v krvi úlně zaniká.



Cítím slabost a k zemi padám

a ve svých myšlenkách zábleskům života propadám!

Po zemi se má krev roztéká

a z rány po pramíncích stéká.



Vidím babičku jak ke mě ruce natahuje

a někam do bílé záře mě stahuje.

Ta záře je čímdál silnější

a má duše volnější.



Nemohu se už ani pohnout

jen očima mohu hnout.

Cítím únavu a tak oči zavírám

JÁ POMALU UMÍRÁM!!!!!


Smrt

Odcházím spát,tak buďte tiše,
možná se uvidíme zas někdy příště.
Ted' už ale vážně musím jít spát,
nechám si o vás možná i zdát.
Odcházím se svědomím že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.
Však já nic nechci,všechno už mám,
a když je toho hodně vše vám dám.
Odcházím s nadějí že bude lepší svět,
možná se ho dočkáte co nevidět.
Zavírám oči,dobrou noc,
na můj život toho bylo moc.
Odcházím a vím, že budu vám scházet
však nesmíte mi na hrob květiny házet.
Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,
já vím,že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.
Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechci si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.
Odcházím a vím,že byl to dobrý svět,
a však vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát...

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA