Jdi na obsah Jdi na menu
 


Seděla tiše ve vaně svého malého bytu a zírala na ostří žiletky která si pomalu hledalo cestu její bílou, sametovou kůží.

Sledovala kapičky krve které se z místa pomalu řinuly,nevnímala ale bolest která vycházela z protržené kůže.

Vnímala úplně jinou bolest.

Bolest, co jí způsobil ten, kterého milovala.

Bolest, jenž jí zahrnul ten, kterému důvěřovala.

Bolest, v které jí nechal ten, který jí opustil.

Proč byl k ní život tak krutý?

Proč zrovna..ona?

Proč jí opustila láska jejího života a odklusala za jinou?

Nevěděla.

Věděla už jen to, že až žiletka skončí s její bílou kůží už nebude přemýšlet jak by se pomstila.

Bude volná.Bue se moci rozeběhnou vstříc tomu zářivému světlu, běžet co jí síly stačí, běžet..a nakonec se dotknout a být volná.Volná jako pták.Odtržená od všech starostí, od všech povinností, od všechny té hrozné bolesti.

Konečně se bude moci volně nadechnout a vědět, že už jí nikdo nestiskne krk.

Konečně bude volná.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(haha, 29. 12. 2014 15:54)

Tvoje ''povídky'' se mi líbý:)
Ale co máš furt s těma žiletkama a krví?O.o
Si ňáko psychicky narušená nebo co?

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA